Někdy se daří, někdy zase ne. Na Žamberském duatlonu se mi ale dařilo nejvíce za celý rok. Vyběhla a vyjela jsem si titul mistryně republiky (ve své kategorii) – resp. vicemistryně v ženách (celkově).
Za velkým pokrokem v letošní sezóně stojí hlavně můj trenér Daniel Noah, který tu pro mě vždycky byl i jako mentální kouč, sparing a kamarád. Také jsem vděčná lidem z KOME klubu či přátelům z kola za mnoho rad a společných tréninků. Samozřejmě největší dík patří mým hlavním sponzorům – rodičům. Dále bych také chtěla poděkovat Bjež za čelenky na tuhle sezónu a Cube store Karlovy Vary za servis cubíčka.
Report ze závodu
Den před závodem jsem neměla ani pomyšlení na to, že bych měla závodit. Cítila jsem se unaveně a taky jsem měla trochu krizi. Bylo toho poslední měsíc opravdu dost. Málem jsem do Žamberku ani neodjela, čehož bych teď opravdu litovala. Chtěla jsem zkusit top 5 v kategorii, tajně jsem doufala, že bych třeba ulovila bronz v kategorii, ale na 2. místo celkově a mistrovský titul jsem nepomýšlela ani ve snu.
Nechala jsem si doma omylem závodní boty se vzorkem, a tak jsem musela běžet v hladkých tréninkových silničních botách. Trať vedla hlavně po trávě. Postupně se vytvořila blátivá stopa zatáčky pak byly o driftování. Po super blátivém MS v běhu do vrchu v Argentině si hravě poradím s každým blátem i v silničkách. Kolo ani jiné náčiní jsem doma naštěstí nezapomněla.
Po startovním výstřelu jsem si říkala, že se zkusím držet vepředu. Běhat trochu umím, na rozdíl od ostatních triatlonových disciplín. V prvním okruhu jsem běžela podle svého plánu, avšak ve druhém už ne. Legenda Helena Karásková-Erbenová nám všem utekla a už ji nikdo nedostihl. Do prvního depa jsem si pohlídala ostatní soupeřky, na kolo jsem vyrážela jako 3. s malou ztrátou na 2. místo.
Vzpomněla jsem si na svého trenéra, když mi při tréninku depa vysvětloval, že klidně můžu jet půlku závodu s nenazutými tretrami, jen abych dohnala nějakou skupinku před sebou. A tak jsem vyrazila za soupeřkou přede mnou. Naštěstí se mi ji podařilo dohnat (boty jsem si teda raději obula během stíhání) a brzy nás dohnala další závodnice. Chvíli jsem se nás snažila táhnout, ale pak jsem se raději zbaběle schovala dozadu a nechala se táhnout. Ošklivě foukalo a pršelo. Držela jsem se holek zuby nehty, i když mě to stálo při objíždění mužských skupinek dost sil. Cyklistiku miluju, ale v závodě je kolo moje nejslabší disciplína. Dneska to ale bylo jinak, konečně jsem měla možnost jet ve skupince, a tak jsem v cyklistice vlastně nic neztratila. Do depa jsem dojela opět 3.
Ve 2. depu jsem byla opravdu rychlá a málem bych si i o příčku polepšila, kdybych trochu nezabloudila při výběhu z depa. Nevadí, aspoň neběžím sama, i když ne na dlouho. Čekají nás ještě 2 okruhy po zámeckém parku. Po pár set metrech se osamostatňuji a běžím sama. V hlavě mám trochu obavy, zda mě ještě někdo neseběhne. Přeci jen jsem letos běžecké tréninky šulila, ale naštěstí to v nohách furt je. Předbíhám Toma Slavatu, něco na mě křičel, ale já už byla v adrenalinovém rauši. Trochu jsem cítila pálení plic a stehen, ale v hlavě byla jediná myšlenka – doběhnout co nejrychleji do cíle.
Poslední okruh. Slyším, že akorát přibíhá do cíle 1. žena. „Ta je někde jinde,“ říkám si v hlavě. Běžím jako o závod. „All out.“ Kopeček se schody napálím, co to jde. Na otočce bedlivě sleduji, koho uvidím proti sobě. Ufff, holky jsou někde daleko. Snažím se ještě trochu zrychlit v posledních 400 m, ale už mi to je k ničemu. Dobíhám do cíle se zvednutými rukama a ukazuji „V“ (jako 2). Jsem fakt druhá žena na MČR v duatlonu. Nemůžu tomu uvěřit.
Přicházejí gratulace. Mamka zamáčkla slzu. Mezi gratulanty je i pán z dopingové komise, který mě přišel vyzvat k otestování. „Sakra,“ proběhne mi hlavou. „Co, když jsem náhodou měla něco zakázaného?“ Opravdu mě nenapadá co. Ventolin už 2 roky nepoužívám. Nejmenovanou zelenou rostlinku jsem taky už dlouho neměla. Hovězí mleté jsem taky už dlouho neměla. Nechám se překvapit za měsíc.
Co dál?
Vlastně vůbec nic. Čeká mě totiž posezónní volno. Pak zase skočíme na přípravu. Na podzim si možná střihnu pár krosů a jeden půlmaraton. Taky mi začnou studijní povinnosti a třeba do té školy budu i po x letech trochu chodit. Kdo ví.
Běhu zdar!
