Můj hnací pohon

Pozor! Tento článek je velmi obsáhlý, jelikož existuje mnoho věcí, které mě pohánějí. Dnes vám povím něco o svém stravování, motivaci, či životní filozofii.

Taky si do auta nenatankujete nekvalitní benzín. S jídlem je to stejné. V kuchyni mě inspiruje především knížka „Run fast eat slow“ (Jez pomalu, běhej rychle), kterou vytvořila maratonkyně Shalane Flanagan a její kamarádka Elyse Kopecky. Obsahuje typy, triky a především skvělé recepty nejen pro běžce. To, co sníme, nám může o dost zlepšit výkony, zdraví či psychiku. Na druhou stranu nám to může i ublížit. Náš pan chemikář vždycky říká: „Všechno je jedovaté, jen záleží na tom, v jakém to je množství.“ Upřednostňuji lokální produkty a co nejmíň upravovaná jídla. Nejraději si vařím sama, většinou si vařím i na cesty. Má strava obsahuje maso, vejce, mléčné výrobky, ovoce, zeleninu, luštěniny, semínka, ořechy a celozrnné obilniny. Strava by měla být pestrá, ne jednotvárná. Jím to, co mi dělá dobře. Každému sedí jiné jídlo. Můžete a pravděpodobně to máte trochu jinak.

Motivuje mě především myšlenka, že je vesmír nekonečný a všichni máme nekonečně možností. V podstatě může být a dělat úplně cokoliv. Jediné, co potřebujete je hodně odhodlání, vytrvalost, houževnatost, lásku a tvrdohlavost. Dále nevěřím přímo v boha, nýbrž ve vesmír. Pomáhá mi najít vnitřní rovnováhu a vyrovnat se s některými věcmi.

Povzbuzuje mě i mé okolí – rodina, kamarádi, trenéři… Na téměř každého mají největší vliv do jistého věku rodiče. U mě to nebylo jinak. Naučili mě si vážit věcí. Od malička mě učili pohybu pro radost. Jako malá jsem nebyla žádná závodnice a ani mě nebavilo běhat. K závodění (původně na kole) mě přitáhl děda, který vyhrál dokonce i silničního Krále Šumavy. Po něm jsem asi trochu bojovník a vytrvalec. Od malička nás bere do Německa na kolo nebo v zimě do Krušek na běžky. K cyklistice mám tedy velmi blízko, ale chybí mi technika. V přípravném období ale stejně ráda pro změnu někam vyjedu. Na atletiku jsem začala chodit původně jen přes zimu kvůli fyzičce. Chytlo mě to, ani nevím proč.

Když jsem na tom opravdu špatně, tak mě motivuje především hudba nebo různé citáty. Snažím se se průběžně motivovat různou zajímavou četbou nebo filmy. Nejraději poslouchám povzbuzující soundtracky od Ludovica Einaudiho. Když jde vážně do tuhého mám v mobilu pár alb od Linkin Parku. Pro pozitivní náladu si pustím Zrní. Doporučuji si přečíst biografie slavných atletů (např. manželů Zátopkových). V nich člověk nalezne dostatek motivace či různých mouder. Z „běžeckých“ filmů mám nejraději Forresta Gumpa či Tracktown.

Jsem vděčná za každý kilometr, který uběhnu ve zdraví. Jelikož žiju v přítomnosti, užívám si opravdu hodně každý běh. Když mám nějaký zdravotní problém, pak ho vyřeším a vyléčím, mám takovou chuť k běhu, že bych nejraději oběhla celý svět.

Dále mě také kupředu žene výrok ortopedky, která mě léčila, když jsem jako malá měla zánět v kyčli, že prý nemůžu závodně sportovat. Má pravdu v tom, že nemůžu dělat třeba gymnastiku. To mě ale moc netrápí. 😀

Nepochybně nás všechny nakopne krásné počasí – sluníčko a modré nebe. Jako pravá Krušnohorka mám o kousek radši deštivé a mlhavé počasí. Když se člověk vrátí z venku domů, cítí pravé hygge Nebo alespoň já si takhle hygge představuji.

V závodě mi pomáhá si říct, když už se mi nechce nebo už jsem opravdu zalaktátovaná, že teď je přesně ta chvíle, kdy musím vydržet nebo dokonce zabrat. V budoucnu mě to bude jistě mrzet, když to teď nevydržím.

V tréninku mi naopak pomůže, když trénuji na nějakém novém zajímavém místě nebo když mám nějaké publikum, které mě bedlivě sleduje. Normálně to taky neflákám, ale takhle se soustředím ještě víc.

I když se cítím spíš jako introvertka, ráda vyběhnu alespoň s někým. Při těžkých trénincích je vždy lehčí mít nějakého tahouna, volný klus zase uteče rychleji, když se prokecá. Mám sparinga Luboše, akorát bydlí trochu dál a se mnou je navíc špatná domluva. (Promiň, Luboši. 🙁 )

Dopředu mě žene vzpomínka/myšlenka na ty, kteří nemůžou nějakým způsobem takhle běhat. Běžím v podstatě pro ně.

V neposlední řadě mě motivuje snaha se zlepšit.

Doufám, že jsem vás třeba v něčem inspirovala a že si o mně nemyslíte jen samé špatnosti.

Co pohání vás?

Běhu zdar a ať jste všichni zdraví!