Sociální sítě jsou nástroj, který nám umožňuje komunikovat a existovat v online světě. Pro některé lidi už je to bohužel skoro nový orgán, kterým pozorují i reálný svět. Problém nastává v tom, že si mnoho z nás neuvědomuje, jak jsou informace v online světě nevěrohodné, lehce upravitelné, či že nás dané informace můžou ovládat více, než bychom chtěli.
Nikdo není dokonalý
Všichni jsme krásní. Navzájem se od sebe trochu lišíme a právě v tom je ta krása. Nikdo však není dokonalý. To snad ani v přírodě nejde. Na sociálních sítích však ano. Umění photoshopu zabere od pár minut po x hodin. Úmyslně jsem to nazvala uměním, protože opravdu dobrou úpravu fotky za umění považuji. Někdy tento typ uměleckých děl budí dojem, že vrásky a jiné nedokonalosti pleti nejsou normální. JSOU NORMÁLNÍ. Patří k životu. Stejně jako vytahaná kůže, chloupky, šedivějící a řídnoucí vlasy…
Každý si procházíme různými událostmi v našich životech. Někdo to zvládá lépe, někdo hůř. Málokdo si troufne sdílet nepříjemné situace na sociálních sítích. To může budit dojem, že takové chvíle ani nezažíváme. Tak to opravdu není! Během každé cesty na vrchol je alespoň 1 překážka či pád. Většinou jich je mnohem víc.
Například před vcelku povedeným MČR v duatlonu jsem zažila nepěknou situaci v podobě totálního psychického vyčerpání. Málem jsem ani do Žamberka neodjela. Teď už se tomu směju, ale v tu chvíli toho na mě prostě bylo po dlouhém zkouškovém moc. Nebyla jsem schopná si ani zabalit na závody (zavřít nacpanou tašku 😀 ) a dostat se s kolem na konec Prahy, kde na mě čekal zbytek výpravy. Touhle událostí jsem se samozřejmě nikde na sociálních sítích nechlubila. Ale tady ji uvádím jako příklad, že není nic tak dokonalé, jak se zdá.
O korunkách na Stravě a proč se honíme za čísly
V životě sportovců se používají trochu jiné sociální sítě. Jsou to aplikace, kde se člověk prezentuje svými čísly z tréninků. Osobně mám poslední dobou raději Stravu než Instagram. Ale i tady se lidi rádi srovnávají, povyšují či mezi sebou bezhlavě závodí, kdo bude v něčem lepší.
„Kolik KOMů/QOMů máš, tolikrát jsi člověkem“.
Špatné na tom je, že mnoho lidí nepoužívá při tréninku zdravý rozum (ani neposlouchá trenéra) a honí se pro virtuální korunu či odznak, aniž by dodrželi účel tréninku. Otázka zní, zda nám extra dávka dopaminu za získání této online odměny něco přinese (v tréninku), či zda to je pouze chvilkový pocit úspěchu. To samé platí i o aplikacích typu Zwift a Rouvy. Volné kolo (a jiné aktivity) musí být opravdu volné. To je zásadní rozdíl mezi profesionály a amatéry. Na druhou stranu v některých těžkých trénincích opravdu může virtuální závodní prostředí pomoct.
Běh v tempu nad 5 min/km není běh a kolo s průměrkou pod 30 km/h je fakt bída.
Sama trénuju daleko více podle pocitu než podle čísel. Záleží na terénu/povrchu, kopcích, zdraví, náladě a mnoha dalších věcech. Proč se tedy za každou cenu honíme za dokonalými čísly? Je to otázka sebehodnoty a ega. Pokud máme nízkou sebehodnotu, snažíme si pomocí „dobrých“ čísel dokazovat, že jsme aspoň trochu dobří. Pro vysoké ego zase naopak platí, že musíme dokazovat ostatním, že jsme ti nejlepší.
V tomhle mi hodně otevřel oči cyklistický svět. Mám kolem sebe tolik příkladů z obou skupin. Poslední rok jsem si konečně uvědomila svoji sebehodnotu. Taky jsem přišla na to, že jestli někde jde o čísla, tak možná v závodě a vlastně ani tam ne. Někdy mívám naopak problémy s egem. Kdysi jsem byla výkonářka a občas to u mě přetrvává. Uklidní mě myšlenka na to, že bych chtěla být schopná sportovat i za 10 let a že bych se měla víc zamyslet nad tím, co více podpoří moje zdraví.
Negativní vliv
O negativních vlivech jsem už trochu psala. Kromě zhoršené výkonosti a zdraví si sportovec může vytvořit strach z nedostatečnosti. To platí i u normálních sociálních sítí. Člověk vidí, jak ostatní cestují, užívají si s partnery či rodinou, zkrátka tráví čas dle libosti, zatímco on má povinnosti, práci, školu… Vzniká demotivace, začínáme prokrastinovat a pochybovat o sobě a tom, co děláme. Nevidíme však celou věc. Většinou si i lidi, co si zrovna užívají, museli něco odpracovat, aby si mohli užívat.
Co mě ale štve mnohem víc, je personifikovaný obsah příspěvků a reklam. Určitě se vám někdy stalo, že jste o něčem mluvili, a pak chvilku po tom vás oslovila reklama na stejné téma. Taky jste se cítili jako v hororu?
Motivace s nadhledem a zdravým rozumem
Některé příspěvky nás mohou i namotivovat. Mám mnoho uložených motivačních citátů, míst k objevení, tipů ke studiu i na sport. Sociální sítě můžou sloužit jako inspirace, ale jen pokud si uchováme svůj zdravý rozum.
Berte sociální sítě s lehkým odstupem.
Uvědomte si, na co koukáte a jestli na to vůbec chcete koukat.
Pokud se přistihnete, že trávíte na sítích moc času. V nastavení telefonu jde nastavit denní omezení určitých aplikací.
Vyběhněte někdy bez hodinek nebo si je alespoň zakryjte rukávem, poslouchejte svoje tělo nebo se kochejte okolím.
Nauč se hledat lásku v sobě a ne na sociálních sítích.
Zkrátka zavřete počítač, vypněte mobil. Uvidíte, že i vaše oči vám budou vděčné.
Sportu zdar a zase někdy v reálném životě!
